Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prípade tejto kapely máme naozaj dočinenia s „novopríchodzími“ na scénu. MIEA sa dali dokopy v Prahe v roku 2017 a odvtedy stihli vydať už dva albumy. Ten prvý, „*To Walk Around“ z roku 2019, vyšiel vlastným nákladom ako 50-kusová limitovaná edícia, o tohtoročnú dvojku sa však postaral Ďuro Haríň a jeho SMA. Album vyšiel v lete, zložila a nahrala ho zostava Šimon Kdýr bicie, Miki Hank gitary, vokály a klávesy, Dominik Lenart sólová gitara a Kamil Oravec basa. Za zmienku stojí, že MIEA sú traja Slováci a jeden Čech, takže mi to začína pripomínať príbeh hudobníkov, ktorí si povedali, že sa pokúsia preraziť rovno z Prahy, bárs práve tam to bude o oveľa väčšej konkurencii.
Rozhodne tam však nevyrazili nejaké hudobnícke nemehlá, šanca tu teda je. Sedem skladieb na „Chaos And Perfections“ prináša presvedčivé muzikantstvo, zručné komponovanie, precízne a zároveň precítené hranie, srdce pre klasické hardrockové postupy i cit pre ich oživenie v súčasnom svete. MIEA sa zameriavajú na nálady a pocity, pracujú s uvoľnenou melodikou, veľkou dávkou vzdušnej melanchólie a hneď nato dokážu zostra pritlačiť na pílu. Sedemdesiatkový tvrdý i progresívny rock tu plynie v symbióze s grungeom, stonerom a na niektorých miestach dokáže na moment vyslovene tvrdo a metalovo udrieť („Your Priest Can’t Heal Me“). Vzápätí sa preklopí do hravých momentov, aby o chvíľku znel majestátne a vznosne klasicky doomovo, až tým vyvolá spomienku na dávne albumy CANDLEMASS. Šikovné kombinovanie viacerých žánrov a zároveň kompaktnosť kompozícií je tu jednou zo silných stránok, pozitívne hodnotím aj dobrý spev v angličtine. Predsa len je to hudba cieliaca na širšie než len domáce publikum a konkurencieschopná určite je. Navyše – ale to už sme v rovine skôr utopickej – by to, čo MIEA ponúkajú, bolo aj výborne hrateľné v tých domácich rádiách, ktoré o sebe s obľubou tvrdia „rockovej muzike rozhodne dávame priestor“. Takisto by som si tieto skladby vedel predstaviť aj vo filme zo žánru Samotárov a podobných.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.